Historie

Historie obcí Břasy (Vranov), Stupno, Kříše, Vranovice a Darová










Prehistorie v našich obcích


První lidé se v okolí Stupna objevili zhruba 4000 let př. Kr., ale zanechali po sobě velmi skromné stopy (na Křemenáči). O 2000 let později se objevují na okrese mohylová pohřebiště, jejichž pás zasahuje až k Břasům. Také v pozdějších dobách tvoří náš mikroregion jen periferii tehdejšího osídlení. Ve starší době železné je husté osídlení doloženo velkými mohylovými pohřebišti poblíž Vranovic, Kříší i Břas, avšak mezi mladší dobou železnou a laténskou pravěké osídlení pozvolna z naší oblasti mizí a z keltské doby i z rané fáze slovanského osidlování žádné doklady nemáme. Teprve až ze starší doby hradištní pocházejí některé nálezy na březinském hradišti, jež dokládají osidlování naší oblasti od 9. století. Z Břas konkrétně je znám nález bronzového náramku, pocházejícího ze starší doby železné. Na katastrálním území Kříší v poloze Na Babce byla roku 1845 objevena mohyla s kamenným náspem. Podobných mohyl se zde nalézalo asi 12, avšak většinou posloužily za zdroj kamene na různé stavby (zeď stupenského hřbitova). Další mohyly byly nalezeny v prostorů dolů a sklárny na Baště v letech 1860-1864 při stavbě silnice Břasy - Kříše a vlečky od nádraží ve Stupně k dolům. Drobnějších nálezů je tu mnohem více, z nichž nejstarší pocházejí z doby bronzové. Na buližníkovém návrší zvaném dříve Hájek a dnes Křemenáč se nalezly pazourkové čepelky, keramické střepy a mazanice s otisky dřev z pozdní doby kamenné. Na nejvyšším jižním konci tu stálo výšinné sídliště, v době bronzové pak jiné sídliště bylo zhruba uprostřed návrší. Za zmínku ještě stojí nálezy jam s popelovou výplní v okolí pole Vařiny mezi Bezděkovem, Stupnem a Březinou či kamenné motyky s oblým týlem nedaleko Vranovic, kde okolí vsi bylo na nálezy velmi bohaté.


Stručný historický vývoj vlastního ekonomického celku


Název "Břasy" získal ekonomický celek 5 obcí vzniklý roku 1960 a zahrnoval v sobě vesnice Stupno, Kříše, Vranovice, Darovou a Vranov. Původně se jako "Břasy" jmenovala dělnická kolonie mezi Vranovem a Kříšemi. R. 1918 byla tato kolonie připojena k Vranovu. Sám Vranov existoval do roku 1921 jako součást Stupna a od tohoto roku se osamostatnil. Roku 1982 přijala obec Vranov název "Břasy", který do té doby jen označoval souhrnně celý ekonomický celek, a od tohoto roku pak znamenal obec i celek zároveň.

Obec leží ve Středočeské vrchovině. Její součástí je brdské pásmo tvořící severní okraj této vrchoviny charakterizované uhelnou pánví, jejíž součástí je i Brdská pánev. Samotná Radnická hornatina, ve které se obce nacházejí, patří k západním Brdům. Vydatná ložiska uhlí a rudy se stala základem železářského průmyslu západních Čech. Rozvinulo se zde hornictví (vzniklo zde 15 dolů), chemický, slévárenský a sklářský průmysl, výroba chemické kameniny, síry, zrnitých barviv a břidlic. Zcela ojedinělé je naleziště černého uhlí výborné jakosti hned pod povrchem, což umožnilo jeho dobývání povrchovým způsobem. Tento způsob dobývání černého uhlí je ve světě ojedinělý. Výborně zachovalý svrchní výstup radnické uhelné sloje, která má výšku 4,8 m, se nachází v CHPV Bašta v západní části Břas na území bývalého dolu Matylda.

S rostoucí industrializací se rozvíjel technický pokrok, a tak začátkem století byly obce postupně elektrifikovány. V červnu 1913 udělilo obecní zastupitelstvo koncesi k výrobě a prodeji elektrického proudu Václavu Čapkovi z Darové z jeho vodní elektrárny. Proud dodávala i parní elektrárna hraběte Šternberka na pile v Břasích. Situaci zhoršila až 1. světová válka. Po jejím skončení zavládlo v obcích velké nadšení. Konal se památný průvod, který šel ze Stupna přes Kříše a Vranov zpět. Euforii však brzy vystřídaly problémy. R. 1924 bylo např. ze zdejších dolů propuštěno 50% horníků.

Při volbách do poslanecké sněmovny a do senátu v roce 1925 působily v obcích tyto strany: sociálně demokratická, Práškova, živnostenská, komunistická, národně demokratická, socialistická, agrární, lidová, národní strana práce a 2 německé a 1 židovská strana. Zvítězila ČSSD.

Mezi válkami bylo v činnosti mnoho spolků: Sokol, DTJ, Svaz sklářských dělníků, Junáci, Skupina válečných invalidů, Skupina domkářů a malorolníků, Ochotnicko - čtenářský spolek, Sbor dobrovolných hasičů, sdružení bezvěrců a některé organizace agrární strany.

V době světové hospodářské krize se ve zdejších dolech pracovalo jen 3 - 4 dny v týdnu, takže v obcích krom nezaměstnaných bylo hodně i částečně zaměstnaných. Situace se ve zdejší oblasti upravila až na začátku 2. poloviny 30.-ch let. V září 1938 byly při vyhlášení mobilizace povolány do zbraně desítky mužů, musely se však vrátit. Tak odstartovala overtura 2. světové války. V květnu 1945 se na demarkační čáře sešly osvoboditelské armády. Tato linie probíhala i našimi obcemi. První americké tanky přijely do Stupna od Plzně 6. 5. 1945. Američané zřídili svoji závoru ve Stupně u hostince "U Zralých" (pozdější Plyš). Rudá armáda se dostavila na Vranov 13. 5. 1945 a závoru si zřídila na Křemeláku u tehdejšího "Zámečku" (dnešní budovy OÚ). Američané měli s sebou i německé zajatce - 30 důstojníků a 4 generály. V Kříších byla americká hlídka na silnici k Vranovu naproti domu Františka Váchy, naproti domu J. Tomáška stála hlídka sovětská. Rusové opustili naše obce 9. 11 1945, Američané o 2 dny později. Později byly v obcích instalovány památníky - vesměs sovětské armádě. Deska US Army byla instalována až 7. 5. 1992 ve Stupně na počest 9. pěšího pluku 2. divize americké armády. Odhalení byl přítomen vojenský atašé při americkém velvyslanectví v Praze s doprovodem. 5. 5. 1995 si ji při své návštěvě ČR prohlédla i Madeline Allbrightová, původem Češka.

V květnu 1946 kandidovaly při volbách do Národního shromáždění v našich obcích tyto politické strany: KSČ, sociální demokracie, národní socialisté a lidová strana. Byla vytvořena i Národní fronta, která koordinovala činnost všech svých složek - Svazu požární ochrany, Tělovýchovných jednot, Svazu mládeže, Svazu žen. Pionýru, Svazarmu, Československého červeného kříže atd. Od r. 1952 vznikala v obcích JZD.

Mezníkem v historii všech 5 obcí se stal rok 1960, kdy byly sloučeny. Celek spravoval MNV Břasy a v jednotlivých obcích byly voleny občanské výbory, které byly prvním článkem státní moci. Úřadovna byla nejprve v budově keramických závodů (tzv. "Parlamentu") a později byl pro tyto účely opraven "Zámeček" mezi Vranovem a Stupnem. První předsedkyní byla do r. 1962 Milada Šubrtová, po ní následovali:
1962 - 1971 Vladimír Zoubek ze Stupna
1971 - 1989 postupně Oldřich Kodet, Karel Pech a Karel Berka

Polistopadoví starostové:

1990- 1994 Ing. Ladislav Hůlka z Břas

1994 - 1998 Miroslav Knedlhans z Břas

1998 - 2002 Václav Fait z Břas

2002 - 2006 Josef Straka z Břas

2006 - Václav Fait z Břas

Vývoj počtu obyvatel celku po sloučení obcí:

1965 - 3293; 1982 - 2600 a r. 2000 už jen 2016

R. 1969 skončila ve zdejší oblasti éra hornictví. 28. 2.1969 ve 12:00 vyjel poslední vozík s uhlím na dole Matylda. Na místě dolu vznikly nové výrobny, závodní pilu převzal n.p. Státní lesy Zbiroh a po její adaptaci vyráběl ročně asi 3500 kubických metrů dřeva. Bývalé kanceláře dolů převzalo JZD Břasy a třídírna uhlí se stala majetkem n.p. Uhelné sklady Rokycany a mohlo se zde ukládat až 20 vagónů uhlí.

Po listopadu opět nastoupila doba soukromého podnikání. Do roku 2000 vzniklo v Břasích 49 provozoven nebo soukromých zemědělců, ve Stupně 34, v Kříších 12, ve Vranovicích 4 a v Darové 3. Některé sice postupně zanikly, ale vzhledem ke zrušení slévárny a Jitony je to pro obyvatelstvo dobrý zdroj obživy.






Vývoj jednotlivých obcí ekonomického celku


BŘASY (Vranov)

Původní zmínka o obci Vranov pochází z r. 1379 . Jméno snad připomíná vrány, které v lesích na zdejších vyvýšeninách hojně sídlily. Jinde je možno se dočíst, že původní jméno pravděpodobně znělo „Bránov“, od slova bránit se. Svědčil by o tom v polovině 19. století učiněný objev žárových hrobů nedaleko osady Bašta, že výšina byla obydlená již v pohanské době a svoji vhodnou polohou snadná k obraně, nazývána Bránov. Jméno pak později mělo být změněno na Vranov. V některých starších záznamech je obec nazývána jako Vranůvka a podnes se udržel pomístní název „Vranůvek, na Vranůvku.

Na začátku století tady žilo 1200 lidí ve 107 domech. Těžilo se zde uhlí v dolech Matylda a Lievald. Uhlí se dopravovalo z Vranova na železnici do Stupna koňskou dráhou. Ta byla v roce 1908 elektrifikována. Byla to jedna z prvních elektrických drah v Čechách. Měla rozchod 700 mm., 5 lokomotiv o 550 V, každá 2 motory o 30 kW, rychlost 10 km/hod. V roce 1953 byl provoz zastaven a trať zlikvidována. Slévárna na tabulové sklo zaměstnávala až 100 lidí a pracovala do r. 1933. Objekt pak koupil pražský podnikatel Kabát, manžel herečky Zity Kabátové, a začal zde vyrábět nábytek. Po válce byl podnik znárodněn, vznikla zde firma Jitona, kde se vyráběl nábytek až do r. 1997. Dále byla na Vranově keramická továrna Ant. Kadlece, slévárna Havel na kanalizační litinu (výroba zastavena roku 1998). Keramika J.D. Starck s vlastní elektrárnou, která vyráběla chemicky odolnou kameninu, fasádní obklady a obkládačky i ultramarin, měla v r. 1945 název Dolové a průmyslové závody J.D. Starck a měla 251 zaměstnanců. 24.10.1945 byl závod přejmenován na Jodasta chemické závody. Výrobní program i názvy se postupně měnily. Hitem se stala v r. 1968 výroba nátěrové hmoty na zděné stěny s názvem Primel, který se později přejmenoval na Primalex.

Na okraji Břas směrem k Újezdu u Sv. Kříže bylo vybudováno stanoviště radiolokátoru, kasárna a několik vojenských bytových jednotek. Po r. 1989 bylo stanoviště zrušeno a objekt byl přestavěn na restauraci a dům s pečovatelskou službou pro staré občany.

Hasičsko-tělocvičná jednota Sokol byla založena r. 1883. Později byla rozdělena na Sokol a samostatný Hasičský sbor, který má dodnes velmi dobrou úroveň. Úspěšnou sportovní organizací je oddíl kopané a dobře si vede i oddíl stolního tenisu. Fotbalisté působili nejvýše v 1. A třídě a v současnosti hrají v okresním přeboru. Poslední léta byla ve znamení zvelebování fotbalového stánku na Břasích. Došlo k zatravnění škvárového hříště a 30.6. 2001 se nová plocha slavnostně otevřela při přátelském duelu mezi domácími hráči a divizním celkem Rokycan. Za zmínku stojí o břaské kopané to, že se zde v 80. letech málem hrála ligová dorostenecká soutěž. Tehdejší družstvo dorostu totiž až v závěrečných kolech krajského přeboru přišlo o právo startovat v příštím ročníku ve vyšší soutěži. Byla by to bývala naprosto ojedinělá rarita, kdy by mezi profesionálními družstvy startoval ryze amatérský celek.

V r. 1933 byl na rozcestí u Křemeláku odhalen pomník havířů od E. Famíry nazvaný "Pomník světové hospodářské krize". Byl 3,15 m vysoký - jedinečné dílo v celé Evropě. Byl vypálený z hlíny v keramičce Antonína Kadlece z 84 dílů a na místě složen. R. 1941 byl gestapem zničen. Na jeho místě byl vybudován památník dělnického hnutí. Ve středu obce je památník obětem fašismu. Mezi nimi je jeden z prvních čsl. parašutistů vyslaných k nám z Velké Británie, Jiří Potůček - Tolar (1919-1942), který seskočil 29.12.1941 jako radista skupiny Silver A. Obětí fašistické okupace bylo z Vranova celkem 18.

Škola ve Vranově byla postavena r. 1889 jako pětitřídní, ale pro stále menší počet žáků se učit přestalo a žáci přešli do školy ve Stupně. Po rekonstrukci byla změněna na mateřskou školku.

STUPNO

Ves se poprvé připomíná r. 1146 a původně se jmenovala Stúpa, později Stupná a poté Stupno, což je zpodstatnělý rod střední jmenného tvaru. Od r. 1449 patřilo Stupno k hradu Březině a sdílelo s ním i jeho osudy. Ve 14. století držel Stupno Smrž z Radnic a po něm Vojtěch z Rožmberka. K r. 1439 měli ves v držení Harant a Šašek z Vařin a od r. 1450 jen první z nich. R. 1499 prodal Zbyněk z Bukova vesnici Bohuslavu Litovskému ze Svinař. Mezi lety 1507 – 1517 měl Stupno rytíř Kunrat Pešík z Komárova, po něm pak jeho potomci. Na konci 1. poloviny 16.století koupili Stupno Černínové a v té době tato obec patřila společně s Kříšemi ke statku v Přívěticích. Stupno poté Černínům za angažovanost v bělohorském odboji bylo odejmuto a jejich majetky skoupili pánové z Klenové. Ve 2. polovině 17. století přešlo Stupno do držení Malovců, o čemž svědčila deska na postranním oltáři starého kostela, která na něm byla umístěna až do roku 1863. V 18. stol. koupil Stupno rytíř ze Stainfeldu. Po něm nakonec nastoupili Šternberkové (1740).

Nadmořská výška obce je 434,21 m. Na začátku století zde byly dvě školy - obecná a měšťanská, což vzhledem k malé velikosti obce byla v rámci Rakouska-Uherska rarita. 11.3.1906 byl ve Stupně založen Spořitelní a záložní spolek pro Stupno a okolí - Kampelička. Prvním starostou Kampeličky byl učitel Karel Kupka. Úřadovnu měla původně v hostinci a 28.10.1928 byla slavnostně otevřena vlastní budova Kampeličky. V budově bylo později vybudováno kino a pobočka České spořitelny. Ta byla poté přestěhována do adaptované budovy bývalého MNV ve Stupně, kde je nyní knihovna. V původních prostorách Kampeličky je nyní prodejna potravin,lékárna a zdravotní středisko - ordinace praktického, interního, dětského i zubního lékaře. Pobočka České spořitelny byla v r. 2000 přestěhována do Radnic.

Dominantou nejen obce ale i celého okolí je stupenský kostel s vedlejší farou. Současný kostel pochází z roku 1881. Původní starý kostel se dvěma věžemi stával na místě současné školy a byl zrušen r. 1887. Nejstarší záznam o stupenském kostele pochází z r. 1352 a r. 1384 byl farní chrám zasvěcen sv. Vavřinci. Během husitských válek byl kostel vypálen a pak znovu obnoven. Během doby byl několikrát opravován, nejvíce r. 1667, kdy vnitřek budovy doznal nové výzdoby. Za zmínku stojí velká řezbářská práce – socha sv. Vavřince, dále obraz Panny Marie Svatohorské. Další velká úprava se datuje k r. 1803 – chrámová loď byla prodloužena a místo 1 průčelní věže postaveny dvě. R. 1854 vypukl v Horním Stupně požár, jenž zachvátil i kostel. Poškodil obě věže a také interiér, zejména starobylé varhany a oba oltáře. Kostel byl z větší části opraven, avšak klenba, která hrozila sesutím, musela být podepřena. Fara ve Stupně se připomíná už od r. 1361 a kostelním patronem byl od tohoto roku Otík z Chrástu. Roku 1380 vykonávali zde právo patronátní bratři Hynek, Jan a Bušek z Vížky a roku 1402 Jan ze Švamberka . V době husitských bouří fara zanikla, kostel byl přidělen k Radnicím jako filiální a fara byla znovu zřízena až v době josefínských reforem r. 1784.

Na hřbitově je empírová hrobka rodu Šternberků, kde je uložen i vynikající učenec a spoluzakladatel Národního musea v Praze, Kašpar Šternberk (1761-1838).

Obcí prochází železniční trať, která umožňovala odvoz uhlí, průmyslových výrobků i pohyb obyvatel za prací. Na přepravu byly kladeny stále větší nároky, a tak železnice zaměstnávala stále více pracovníků. V r. 1938 mělo nádraží ve Stupně 10 zaměstnanců. Autobusová doprava se začala rozvíjet až od r. 1960. Kromě železnice, škol, Kampeličky a zemědělství poskytovalo zaměstnání mnoho živností. Jednou z největších byla cementárna Františka Leichta, která vyráběla cementové výrobky, pomníky atd. V 50. letech byla pod Stupnem směrem ke Všenicícm vybudována vodní nádrž, která měla sloužit jako požární. Sloužila však i jako koupaliště, než bylo vybudováno v letech 1958-1960 za Dolním Stupnem směrem ke Březině nové.

Na návsi u obecné školy stojí památník 37 obětí 1. světové války. 30.6.1946 byla do pomníku zasazena a odhalena pamětní deska 12 obětem fašistické okupace za 2. světové války. Památník Rudé armádě pod nynějším obecním úřadem byl odhalen 6.7.1951. Po r. 1989 byla do pomníku vsazena deska i americké armádě.

V r. 1980 byla provedena generální oprava budovy ZŠ s přístavbou kotelny, 4 tříd a tělocvičny. R. 1981 byla také dokončena výstavba mateřské školky. V r. 1983-1985 byl postaven hospodářský pavilon při MŠ s kuchyní a jídelnou. R. 2000 byla zmodernizována tělocvična.

Velkou tradici v obci má národní házená. Dorostenci i muži se několikrát stali mistry republiky. Vrcholné sezóny pro stupenskou házenou přišly v r. 1995 a 1997, kdy stupenští muži slavně zvítězili v nejvyšší soutěži. Házená se začala hrát ve Stupně od r. 1930 na hřišti v Dolním Stupně v místě dnešních tenisových kurtů. Vzestup tohoto sportu ve Stupně vyvrcholil r. 1940, kdy tehdejší družstvo mužů postoupilo do 1. ligy. Po několika letech v nejvyšší soutěži následoval sestup. Až do r. 1953 pak Stupno působilo v nižších soutěžích. Pak přišel znovu postup do 1. ligy, ale hned v dalším roce byly obě ligy sloučeny do jediné celostátní a jelikož stupenští skončili až na 6. místě, neprobojovali se do dalšího ročníku. Do r. 1962 pak hráli místní házenkáři ve 2. lize a v následující sezóně coby nováček nejvyšší soutěže získali bronzové medaile, což byl do té doby historický úspěch. Po několika postupech a sestupech v dalším období přišel rok 1980 a úspěch na kvalifikaci v Krčíně. Výrazný vzestup výkonnosti kulminoval ve druhé polovině 80.ch let, kdy místní házenkáři započali s medailovými žněmi, trvajícími až dokonce milénia. Od r. 1986 až do soutěžního ročníku 2000/2001 získalo Stupno v 1. lize 2 zlaté, 7 stříbrných a 3 bronzové medaile. V praxi to znamená, že stupenská národní házená je suverénně nejúspěšnější sportovní odvětví našeho okresu. Dorostenci se stali mistry republiky v letech 1964, 1982, 1992 a 1994 a v letech 1981 a 1985 a 1993 vybojovali na Přeboru ČR stříbrné medaile. Mimo to 3-krát zvítězili v Poháru ČR - druhé nejvýznamnější celorepublikové soutěži (1990, 1991 a 1995). Starší žáci této obce získali titul mistra republiky v r. 1989, v roce 1988 byli druzí a v roce 1998 třetí. Národní házená se zde původně hrála v rámci DTJ, po zrušení této organizace za války se stupenským nechtělo pod křídla Němci ovládané tělovýchovy, a tak kdosi přišel s tím, že v hasičských stanovách je klausule umožňující založení sportovních kroužků v rámci sboru. HS Stupno se tedy stalo jediným hasičským sdružením v protektorátu, které hrálo házenou. Po válce v rámci unifikované tělovýchovy hrálo Stupno nejprve jako Sokol, později v rámci DSO jako Baník, neboť v okolí obce byly hojné doly. Po zániku zdejších dolů pak jen jako TJ a nakonec po roce 1989, kdy došlo k restituci majetků a hrozilo, že slavná bašta národní házené přijde o své hříště, přestoupilo všechno členstvo hromadně do Sokola. Dobře pracuje i Asociace "Sport pro všechny" a oddíl tenisu. Na přelomu století byl v rámci Sokola založen nejmladší oddíl, oddíl všestrannosti. O výchovu mládeže se stará také Junák. Ten byl v éře komunismu zakázán, po r. 1989 se však organizace znovu obnovila. Tradici má i hasičský sbor. V obci pracují také včelaři , existovaly zde i divadelní spolky.

Významnou osobností, která se narodila ve Stupně je Josef Bartovský (1884-1964) hudební skladatel a pedagog. Byl hudebním kritikem, psal hudební učebnice, skládal opery, opusy, symfonie, ale i hornické písně a dechovou hudbu. V r. 1984, který byl vyhlášen rokem hudby mu byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě. V hudbě se proslavil i další stupenský rodák - Jacek Lukáš, uznávaný heavymetalový bubeník, známý ze svého působení u těles Patriot, Doomsters, či Asmodeus. Velmi významnou osobností je Raymond Albert Kroc - syn českých emigrantů ze Stupna, který byl zakladatelem firmy Mc Donalds.Jeho pamětní deska je umístěna na budově zdravotního střediska .

KŘÍŠE

První zmínka o obci Kříše pochází z r. 1384. Původní tvar tohoto jména zněl buď Křiš anebo Křich, což označovalo zkratku osobních jmen Krištofor či Krištan. V místních určení se často zrcadlí záliba v plurálu, a tak i tento tvar později přešel do množného čísla – Kříše. K r. 1498 patřily Kříše k hradu Březina. R. 1562 se prodejem stala obec majetkem Černínů.

V době 30-letých válek (r. 1621) se dostala obec pod radnické panství, kde setrvala až do r. 1851. V té době patřilo toto panství napůl pánům z Klenového a Černínům. R. 1623 byly Kříše z náboženských důvodů odňaty p. Janu Heřmanu Černínovi a předány Janu z Klenového. R. 1631 se prodejem celé radnické panství dostalo do rukou Jiřího Příchovského. R. 1651 získali obec páni Malovcové z Chýnova a Vimperka, od nichž r. 1692 koupila obec i panství hrabata z Buben a Litic a konečně r. 1740 přešlo panství na hraběcí rod Šternberků.

Nadmořská výška 427 m. K obci patří i několik samot. V r. 1900 měly Kříše 66 domů a 600 obyvatel. Ve škole se vyučovalo do r. 1963, kdy byla pro malý počet dětí zrušena a děti dodnes navštěvují školu ve Stupně. Škola dále sloužila jako tělocvična a v r. 1976 byla přestavěna na kulturní zařízení se sálem pro 500 lidí, zasedací síní, výčepem a lidovou knihovnou. V současnosti je to jediné místo ze všech 5 obcí, kde je možno pořádat taneční zábavy, bály a větší společenské akce.

Představitelé obce: do r. 1925 - Josef Čekan, 1925-1945 Václav Procházka, 1945-1948 Vojtěch Karlíček, 1948-1950 Bohumil Fuja, 1950-1951 Emil Franta, 1951-1954 František Koželuh, 1954-1960 nejprve Václav Blecha a po něm Josef Schön, pak byly obce sloučeny.
Památník Rudé armádě byl odhalen 28.6.1953. Jednou z významných staveb je zámeček Hochperk, který stojí na okraji Kříší směrem k Vranovicím. Byl postaven firmou J.D. Starck, později sloužil jako byty pro zaměstnance dolu Matylda. Podnikatel Emil Kabát jej opravil, rozšířil a vysázel park vzácnými stromy. Po zestátnění v r. 1948 chátral a v r. 1965 z něj byl vybudován domov důchodců. Dnes je majetkem italské společnosti Železná lávka se sídlem v Praze. V r. 1970 byla v obci otevřena prodejna smíšeného zboží.

Jednou ze známých osobností, které se narodily v obci je Augustin Očenášek (1871-1942), významný tělovýchovný pracovník a zakladatel sokolské rytmiky. Napsal Základy rytmického tělocviku a další díla. Rodákem je i Jaroslav Rudolf, nar. 1886, významný sochař, který žil a zemřel v Chicagu.

Dobrou tradici má v obci i národní házená. Družstvo začalo hrát v období mezi světovými válkami a větších úspěchů dosáhlo až v poválečné době, kdy se probojovalo nejprve do krajského přeboru a posléze i do 3. ligy. Pak přišlo přerušení činnosti v důsledku generační krize a celek mužů se znovu ustavil až r. 1989. Jeho výkonnost postupně rostla a k roku 2000 hráli Kříše znovu v krajském přeboru, odkud posléze spadli.

VRANOVICE

Nejstarší známý zápis o obci je z roku 1115 za vlády Vladislava I. v kronice kladrubského kláštera. Ves tehdy údajně stávala na místě asi 1 km vzdáleném od své současné polohy.K uvedenému datu patřila obec právě tomuto klášteru. R. 1230 postoupil klášter obec vladykovi na Kemberku u Malesic. R. 1368 za vlády Karla IV. se Vranovice dostaly výměnou do vlastnictví Ctibora Švamberka, pána na Krasíkově a Bezdružicích, jemuž v té době patřil i hrad Krašov a obce Kamenec, Lhota a Újezd u Svatého Kříže. R. 1408 držel obec Jaroslav z Vranovic, jenž zřejmě patřil k chudší větvi Buzických z Buzic Od 30-leté války jsou osudy Vranovic shodné jako u Kříší s výjimkou malého intermezza let 1644-1651, kdy obec koupila Alžběta Freuveniová. Před r. 1730 byla ve vsi otevřena sirná huť, sklárna, kypsárna a povrchový důl kamenného uhlí, majetek jakéhosi Hochberga. V té zhruba době byl vystaven také místní „Zámeček“ na místě staré rozvalené tvrze blíže nezjištěného původu existující od 11. století. Zámek původně patřil k Vranovicím a až později byl převeden do kříšského katastru. Stavba velmi často měnila své majitele.

Nejstarší katastr obce jakož i gruntovní kniha, ve které byl evidován majetek obce i všech usedlíků, pochází z r. 1654. Doplňován byl pak ještě v letech 1713 a 1830.

K r. 1659 se v obci připomíná panská hospoda, kterou v té době držel v nájmu Jan Tejček. (údaje získány z gruntovní knihy z r. 1761, uložené ve Státním ústředním archivu).

Začátkem století se obec rozrůstala a měla asi 750 obyvatel v 94 domech. Společenský a kulturní život byl velmi bohatý. Pracoval zde např. Záložní a spořitelní spolek, dramatický spolek Buditel, SDH, DTJ. V obci se hrálo i divadlo - DTJ hrála v hostinci u Kolářů, Sokol v hostinci u Slachů. Nacvičovala se dramata i operety.

1. světová válka V bitvách zemřelo 15 vranovických občanů. Jim byl 25.6.1920 odhalen pomník Svobody, jako první v okolních obcích. V obci byla trojtřídní obecná škola. Za vedení p. Plecitého byl velmi aktivní mužský pěvecký sbor.

Po 1. světové válce byly v obci 3 obchody, 3 hospody, 10 živnostníků a obchodníků a 17 sedláků. Velký význam mělo založení Družstva pro elektrifikaci r. 1927. V září 1932 byl na návsi odhalen pomník dr. Miroslava Tyrše k 100. výročí narození. 22.12.1935 byla předána k užívání budova spořitelny. R. 1947 byl odhalen pomník Rudé armádě. 22.7.1949 bylo založeno JZD (pouze z malých zemědělců a domkářů). ZKD zřídilo prodejnu smíšeného zboží v budově kampeličky. V únoru 1953 se začalo v hostinci u Kolářů promítat kino. R. 1956 se začalo s povrchovou těžbou uhlí na dole Tereza. 2.1.1957 zahájila provoz autobusová doprava Darová-Stupno a zpět. R. 1963 byla uzavřena škola. R. 1969 začaly stoupat spodní vody na dole Matylda a zatopily sokolské hřiště v Břízkách a oprám p. Tomce. Hřiště se změnilo v koupaliště. Do konce 2. světové války se na něm hrála národní házená, ale místní házenkáři nikdy žádného významnějšího úspěchu nedosáhli. 19.1.1985 byla otevřena nová prodejna potravin (v akci Z), v r. 1984 byl v obci zaveden telefon a instalována veřejná hovorna. 25.2.1900 byl založen SDH, prvním předsedou byl Alois Karásek - řídící učitel. Činnost sboru je bohatá. Dnes je jedinou fungující organizací v obci. Významným rodákem je Josef Kepka (1902-1952), který se stal obětí komunistického režimu. Vystudoval Vysokou obchodní školu v Praze, kde se stal profesorem obchodního školství. V letech 1933-36 navštívil SSSR a seznámil se s tamními poměry. V červnu 1951 byl zatčen a obviněn jako organizátor Zelené internacionály, jejímž hlavním úkolem byl boj proti socializaci venkova. 11.10.1952 byl popraven.

DAROVÁ

Poprvé se ves připomíná r. 1235. Ve 13. století byla sídlem Zdislava z Darové, později se stala majetkem plaského kláštera, jenž ji r. 1420 zastavil. V průběhu 15. století vesnice zpustla a zůstal jen dvůr. R. 1498 získal Darovou Jan Harant z Vavřin a byla přidružena k hradu Březině. K r. 1661 se i dvůr uváděl jako pustý a dnešní ves byla založena teprve později. V r. 1784 ji drželi pánové z Harrachu, ale onoho roku při velké povodni byl odplaven jejich majetek – železárny, hamry i šichtamt. Později v katastru obce byl i poplužní dvůr hraběte Šternberka a mlýn. Těžila se zde také železná ruda a stál tu mlýn na sádru.
Obec leží na pravém břehu řeky Mže. Začátkem století měla 150 obyvatel ve 22 domech. Těžilo se zde uhlí do r. 1937. Hlavním zdrojem obživy kromě hornictví bylo zemědělství. V obci bylo i 5 živností. Na řece Mži byla vybudována vodní elektrárna, má dvě turbíny o výkonu 300 kW. Přes řeku jezdí přívoz. V seznamu kulturních památek je zapsán dům čp. 22 - roubené stavení s doškovou střechou, černou kuchyní, pecí a roubeným špýcharem. V letech 1985-87 bylo vybudováno kulturní zařízení, kde je restaurace a sál na společenské akce. Dnes je osada obývána většinou chalupáři. Součástí tzv. Darovanského dvora je i areál pro golf a jezdecký klub.

Administrace

Novinky e-mailem

Aktuality

Anketa

Jaký je váš oblíbený portál
Seznam	(3587)
Centrum	(3042)
Google	(3181)
Quick	(3218)
Jiný	(3338)